O Mongolsku

Mongolsko je zdánlivě zapomenutou zemí, vklíněnou mezi dvě velmoci, Čínu a Rusko. V minulosti však bylo říší, která sahala od Žlutého moře až po Trenčín. Mongolové jsou veselí, nezdolní lidé s mimořádným smyslem pro humor. Bezmezně věří v existenci dobrých i zlých duchů, a ať už na sobě mají padnoucí oblek nebo tradiční pastevecký mundúr, několikrát denně si je předcházejí. Na světě už není moc oblastí, které snesou srovnání s liduprázdným Mongolskem. Zelená step od obzoru k obzoru, sem tam sněhově bílá jurta, na jihu magická poušť Gobi a na západě divoký, zasněžený Altaj. Bez lidí, bez aut. Rybaříte? Není v Asii lepší destinace! Buddhistické chrámy jsou tu sice většinou malé, ale síla, která v nich zůstala zastíní i věhlasné lámasérie v Tibetu… Říká se, že správný Mongol umí jezdit na koni dříve, než se naučí chodit. Proč ne. Při obrovských rozlohách stepí, které jsou velké části mongolského národa domovem, se chození ani moc nevyužije. Pěšky tu nikam nedojdete. To kůň, to je jiná. Však také žije v Mongolsku více koní než lidí.

ZÁKLADNÍ ÚDAJE

Rozloha: 1 565 000 km²
Obyvatelstvo: 3 miliony obyvatel
Hlavní město: Ulánbátar
Jazyk: mongolština
Měna: 1 togrog (MNT) = 100 mongo
Náboženství: buddhisté, muslimové
Národnostní složení: Mongolové (86 %), Kazaši (6 %)
Časové pásmo: Časový posun proti České republice je + 7 hodin
Mezinárodní předvolba: 00 976
Důležitá telefonní čísla: požární služba 101, policejní správa 102, pohotovostní služba 103

PRAKTICKÉ INFORMACE

CESTOVNÍ DOKLADY A VÍZA

Doklady: Požadovaným dokladem při cestě občana ČR do Mongolska je platný cestovní pas, jehož platnost musí přesahovat dobu platnosti požadovaného víza o minimálně 6 měsíců.Víza a režim vstupu: Turistická víza se vyřizují v Praze za poplatek 1630 Kč. Doba na vyřízení je 2 týdny. Je nutné doložit: pas (platný min. 6 měsíců po návratu z cesty), 1x formulář (oboustranně a s adresou pobytu), 1x foto, rezervaci letenek, itinerář cesty v angličtině, potvrzení o cestovním pojištění. Upozorňujeme, že informace o vízech se mohou měnit. Před cestou doporučujeme kontaktovat příslušnou ambasádu.

PRAKTICKÉ INFORMACE NA CESTU

Elektřina: Napětí sítě:230 V, kmitočet 50Hz.Telefon: Telefony jsou dostupné v hlavním městě Ulanbataru na poštách. V ostatních částech země není telekomunikační síť ještě zcela rozvinutá.Internet: V hlavním městě je relativně snadno dostupný.Pošta: V Ulanbátaru jsou dostupné pošty. Rychlost doručení poštovních zásilek je velmi pomalá – až několik týdnů.Očkování: Očkování není povinné. Doporučené očkování:  Pro nejaktuálnější informace se s žádostí o odbornou konzultaci se obraťte na specializovaná centra cestovní medicíny, hygienickou stanici nebo očkovací centrum. Pro všeobecné informace navštivte sekci zdravotní doporučení.

STRAVOVÁNÍ

Mongolská kuchyně je vskutku netradiční. Chutě, které poznáte v mongolských jurtách, jsou těžko srovnatelné s kuchyněmi jiných zemí. Lidé v Mongolsku mají mnohdy jiné starosti, než aby k dokonalosti pilovali kulinářské speciality. Ne každému proto mongolská jídla zachutnají. Pokud ale v sobě máte touhu poznat něco opravdu odlišného a ochotu nechat doma zmlsaný evropský jazýček, směle se do mongolského jídla pusťte. Je ale třeba poznamenat, že místní lidé zase mnohdy neocení jídlo připravené po evropském způsobu. Základem mongolské kuchyně je maso. Je to dáno podnebím a způsobem života. Muži jedí maso dvakrát denně, sladké jídlo jako hlavní chod nepřipadá v úvahu – to je pro ženy a děti. Na rozdíl od Číny a Indie, kde je tradičním jídlem rýže, v Mongolsku dávají lidé přednost těstům. Existuje více různých druhů – s olejem, droždím apod. Těsto často tvarují do přehnutých kapes, a ty plní mletým masem, zeleninou. Kapsy následně uvaří nad párou nebo upečou. Častým masem je hovězí a vůbec nejčastějším masem bezesporu skopové. Čím je maso tučnější, tím lépe. Připravuje se v hliníkové nádobě. Většinou jde o část masa s kostí. K ochucení se při přípravě přidává česnek, cibule i mrkev, i když zelenina se v Mongolsku příliš nekonzumuje. Další běžnou surovinou je mléko, většinou kobylí nebo kozí, a z něj vyráběné sýry. Jednou ze základních potravin mongolských pastevců je pochopitelně sýr. Z mléka sice kočovníci připravují také máslo, coby nejběžnější tuk ke všeobecnému využití v kuchyni, ale sýr je základ. Během nepříliš dlouhého léta jej musí do zásoby na zimu vyrobit velké množství. A mongolský sýr se nenechává nijak zrát, nýbrž se pouze suší.

PODNEBÍ

Počasí v Mongolsku je velmi chladné během zimy, kdy teploty klesají až k – 40°C a země je pokryta sněhem. V letních obdobích nastávají četné srážky, počasí se velmi liší vzhledem k četnému terénu. Teploty jsou víceméně příjemné, v noci dochází k velkému ochlazení.

O České republice

Rozloha:78 866 km²
Počet obyvatel:10 538 275 (k 1.1.2015)
Úřední jazyk:čeština
Politický systém:parlamentní republika
Měnová jednotka:1 koruna česká (Kč)
Hlavní město:Praha
Správní členění:14 krajů
Náboženství:převládá římsko-katolická víra (39,2 %),
vysoké procento obyvatel bez vyznání (39,7 %)
Státní svátky:1. leden – Den obnovy samostatného českého státu
8. květen – Den osvobození
5. červenec – Den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje
6. červenec – Den upálení mistra Jana Husa
28. září – Den české státnosti
28. říjen – Den vzniku samostatného československého státu
17. listopad – Den boje za svobodu a demokracii
Ostatní svátky:1. leden – Nový rok
Velký pátek
Velikonoční pondělí
1. květen – Svátek práce
24. prosinec – Štědrý den
25. prosinec – 1. svátek vánoční
26. prosinec – 2. svátek vánoční

Poloha

Česká republika je vnitrozemským státem, který se nachází uprostřed mírného pásu severní polokoule ve střední části Evropy a zaujímá území historických zemí Čech, Moravy a části Slezska. Státní hranice tvoří sousedství s Polskem (761,8 km), Německem (810,3 km), Rakouskem (466,3 km) a Slovenskem (251,8 km).

Z fyzicko-geografického hlediska leží Česká republika na rozhraní dvou horských soustav Českého masivu a Západních Karpat. Územím České republiky prochází hlavní evropské rozvodí oddělující povodí Severního, Baltského a Černého moře.

Historie

Nejstarším historicky doloženým etnikem, obývajícím Českou kotlinu od počátku 4. století př. Kr., byly keltské kmeny Bójů, podle nichž území dostalo název Boiohaemum (Domov Bójů), latinsky Bohemia. Na přelomu letopočtu byli Keltové vytlačeni germánskými kmeny. Od 6. století území osidlovaly slovanské kmeny, které vytvořily v 7. století kmenový svaz proti avarské expanzi (tzv. Sámova říše). Po roce 820 vznikl na území dnešní republiky první doložený státní útvar, Velkomoravská říše, s níž je spojena christianizace oblasti. Po jejím zániku počátkem 10. století nastal přesun jádra vytváření státnosti do Čech.

Konečné sjednocení státu se podařilo roku 995 rodu Přemyslovců. Od středověku se hranice hlavních historických zemí (Čechy a Morava) zásadně neměnily, ostatní území byla součástí Českého státu vždy jen dočasně.

Od roku 1526 byly země Koruny české součástí habsburské monarchie. Vždy si však chtěly uchovat svoji nezávislost.

Po rozpadu monarchie došlo roku 1918 ke spojení historických českých zemí s částmi Uherského království (Slovenskem a Podkarpatskou Rusí) a k vytvoření Československa jako jednoho z následnických států Rakouska-Uherska.

V roce 1938 zabavilo sousední Německo část území republiky (Sudety) ve svůj prospěch. Od března roku 1939 pak byl zbytek českých zemí okupován Německem přímo (Protektorát Čechy a Morava), zatímco na Slovensku byl vyhlášen samostatný stát.

V roce 1945 došlo k obnovení Československa (bez Podkarpatské Rusi) a zároveň k odsunu třímilionové německé menšiny. Po únorovém převratu roku 1948 se vlády ujala komunistická strana a zavedla v zemi totalitní režim. V šedesátých letech došlo k částečnému uvolnění, které však bylo v srpnu 1968 zastaveno vojenskou intervencí ze strany SSSR a dalších zemí Varšavské smlouvy.

Pád komunistického režimu v listopadu roku 1989 umožnil obnovení pluralitní demokracie. V následujících letech došlo k odsunu sovětských okupačních jednotek (1990-91) a k mnohým reformám uvnitř státu. Na počátku devadesátých let obě federativní republiky ve vzájemném dialogu dospěly k dohodě o rozdělení společného státu na dva samostatné státy. Česká republika vznikla rozdělením České a Slovenské Federativní Republiky (ČSFR) 1. ledna 1993.

Česká republika vstoupila do NATO (1999) a 1. května 2004 se stala platným členem Evropské unie.

Architektura

Svou polohou v srdci Evropy byly české země v průběhu dějin konfrontovány s různými kulturními vlivy a stavebními styly. Protože naše země byla jen málo postižena jak poslední válkou, tak i asanací moderny, bylo zachováno bohaté kulturní dědictví. V České republice je celkem 12 chráněných památkových rezervací uznaných mezinárodní organizací UNESCO: Praha – historické centrum, Český Krumlov – historické centrum, Telč – historické centrum, Žďár nad Sázavou – poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené Hoře, Kutná Hora – historické centrum, Lednice – Lednicko-Valtický areál, Holašovice – vesnická rezervace, Kroměříž – zahrady a zámek, Litomyšl – zámek a zámecký areál, Olomouc – Sloup Nejsvětější Trojice, Brno – Vila Tugendhat, Třebíč – židovská čtvrť a bazilika sv. Prokopa.

Přírodní bohatství

Přírodní bohatství je v České republice chráněno ve mnoha chráněných krajinných oblastech a přírodních rezervacích. Na území ČR byly vyhlášeny čtyři národní parky (Krkonoše, Šumava, Podyjí a České Švýcarsko) s nejpřísnějším režimem ochrany.

Na území České republiky se nachází četné studené i teplé prameny minerálních vod, které se využívají k léčebným a ozdravným procedurám v lázeňských oblastech a mnohé prameny jsou určeny k produkci pitných minerálních a stolních vod.

Průmysl

Česká republika má průmysl s dlouholetou tradicí. Skladba průmyslové výroby se vyvíjí směrem ke struktuře typické pro malé vyspělé tržní ekonomiky. V posledních letech se zvýšil podíl potravinářského průmyslu a poklesl podíl strojírenství, které je však nadále nejvýznamnějším průmyslovým odvětvím ČR. Ze spotřebního průmyslu jsou nejrozvinutější tradiční průmyslová odvětví textilní a oděvní, výroba obuvi, porcelánu, keramiky a bižuterie.

Zemědělství

V potravinářství je nejvýznamnější produkce mouky, cukru, masa a piva. V České republice je zavedena dlouholetá tradice v chovu sladkovodních ryb, s tím souvisí i rozvinuté rybníkářství. Významnou exportní plodinou je chmel.

Město Český Šternberk

Hrad Český Šternberk založil kolem r. 1241 Zdeslav z Divišova, pojmenoval jej podle rodového erbu, zlaté osmihroté hvězdy, a podle dobového zvyku poněmčovat názvy, tedy Sternberg (Stern = hvězda, Berg = hora), a přijal nový přídomek ze Sternberga

Je pozoruhodné a výjimečné, že dodnes je hrad v držení tohoto rodu. Nyní je vlastněn už 20. generací potomků zakladatele.
Roku 1467 byl hrad dobyt a poté opraven

ve stylu pozdní gotiky. Vylepšen byl zejména obranný systém, byla postavena např. jižní předsunutá bašta s břitem tzv. Hladomorna, která dnes slouží jako vyhlídka. Velkorysá přestavba ve stylu raného baroka proběhla ve 2. polovině 17. století, kdy již hrad ztratil původní obrannou funkci a hledělo se spíše na pohodlí jeho obyvatel. Od této doby kamenné zdi gotického hradu skrývají zámecké interiéry. Díky proměně životního stylu začátkem 20. století byl hrad elektrifikován a vybudován byl vodovod i ústřední topení.
Zveme vás k prohlídce hradu, při které navštívíte 15 místností bohatě zařízených mobiliářem z různých stylových období, poznáte významné členy sternberské rodiny a nahlédnete do jejich způsobu života. Seznámíte se také s unikátní šternberskou kolekcí mědirytin z období třicetileté války, která je jednou z největších monotematických sbírek grafických listů v Evropě.

Zdroj: http://www.hradceskysternberk.cz/